VOLBÁCH V ROCE 2010 ZÍSKALO 16 % HLASŮ.
Městské části, aneb co nemohou Komise místních částí
V pondělí 28. 2. se objevil v krajské příloze MF Dnes kromě rozhovoru se zlínským panem primátorem i krátký článek s názvem: „Jak pracují primátor a spol.?" Neprofesionálně, tvrdí lídr opozice Boris Popesco, a pokračuje. „M.O.R. si na vzniku městských částí založil svoji kampaň, ale po sto dnech není vidět nic konkrétního. Ani jsem nezaznamenal deklarovaný zájem tuto situaci řešit,“ řekl Popesco.
Já jsem zájem zaznamenal. Shodou okolností jsem byl 2. 3. 2011 pozván jako host do Komise pro posílení samosprávy, která byla zřízena právě proto, aby se zabývala tím, jak přenést samosprávu blíže k občanovi. A své zastoupení v podobě ing. Mikesky, který je zastupitelem města Zlína, má zde i ČSSD. Tak nevím, proč ta mediální ekvilibristika. Ale vraťme se zpátky k městským částem.
Po zkušenostech z Komise místní části Příluky, kde jsem aktivně působil skoro dva roky a nahlédl do fungování, mohu sdělit zlínské veřejnosti následující poznatky. Současný stav Komisí místních částí (KMČ) je velmi problematický, neboť ty jsou dobrovolný a hlavně poradní orgán města Zlína. Jednotlivé místní části zastupují lidé, kteří nejsou volení, ale pouze se přihlásili na základě výzvy Magistrátu. Nevznikly tedy ze svobodných voleb a o tom, zda mají mandát všech občanů místní části, já říkám, že nemají. Ovšem druhým dechem dodávám, že před těmito aktivními lidmi, co mají chuť něco ve svém okolí změnit, je třeba hluboce smeknout.
KMČ mohou do jisté míry nakládat se svěřenými finančními prostředky. Jejich manévrovací prostor je značně omezen díky Statutu komisí místních částí, který přesně stanoví, co mohou a co nemohou. Nemohou například vyřešit následující problém. Podnikatelský subjekt bude chtít umístit do městské části například problémovou stavbu sběrnu kovových odpadů. Je to vedle obytné zástavby, bude tam zvýšená hladina hluku a vzroste i dopravní zatížení. Občané budou logicky proti, neboť nedaleko mají již sběrny dvě. Jednotlivec se může proti takovému záměru bránit těžko, pokud je nejbližší soused, bude osloven v rámci legislativního procesu. Lépe už je na tom např. Sdružení v oné místní části, které pokud si požádá, může být účastníkem legislativního procesu. Nejsilnějším kalibrem by podle mně, ale byli volení představitelé městské části, kteří vyhodnotí situaci a řeknou: „Ne, my v naší místní části žádnou sběrnu nechceme a máme proto tyto důvody.“ A odbory MMZ budou toto vyjádření akceptovat. Nynější KMČ jsou pouze poradním orgánem a toto nesvedou.
Osobně považuji toto záchrané kolo, která může být hozeno, za velmi zásadní. To se týká např. i územního plánu, jehož ovlivňování v dané místní části, by bylo plně v rukou představitelů městské části. Tímto způsobem se dá docílit toho, že si občané sami prostřednictvím svých volených zástupců rozhodnou, co se na území městské části má budovat a co ne. KMČ v nynější podobě považuji za jakýsi mezičlánek v posunu fungování Magistrátu směrem k občanovi. Nejde to nechat na dobrovolnosti a aktivitě řadových občanů. Možná i proto zájem o „teplá“ místa v komisích nebyl nijak velký. Argument, který mimo jiné zazněl i na zasedání komise pro posílení samosprávy hlavně z řad opozice: „ kolik to bude všechno stát ", já považuji za velmi důležitý, ale druhořadý.
Hledejme společně model, který by nestál jak se říká lidově majlant, ale který by pomohl vybudovat zpátky důvěru občana ve zlínskou radnici. Investované peníze tímto směrem se MMZ jistě několikanásobně vrátí v podobě spokojeného občana v místní části, který nemá zaječí úmysly a nechce se trhat a zakládat samostatné obce, neboť rozkladem Zlína bychom tratili všichni. Koalice i opozice.
